30 let

tradiční čínské medicíny v České republice

Úvod / Historie TČM / Založení

Založení 1. školy tradiční čínské medicíny – TČM®

Které události předcházely založení 1. školy TČM. Jaké situace musela škola v prvních letech fungování překonávat. Píše ve svých vzpomínkách MUDr. Ludmila Bendová.

Cesta do Francie

Během roku 1988 se již projevovaly známky tání ledu totality, ale přesto ještě nikdo netušil, k čemu má brzy dojít. Již dlouho sice platily dohody, že lidé mohli vycestovat za přímými příbuznými do kapitalistického zahraničí a samozřejmě jen na jejich ověřené pozvání. Nicméně i tak bylo těžké získat ze západu informace.

V roce 1984 se moje starší sestra vdala do Řecka a opakovaně mě zvala na návštěvu. Také jsem si dopisovala několik let s francouzským lékařem, který se zajímal o akupunkturu a zval mě do své vesnice, tak jsem se rozhodla obě pozvání využít.

lida-na-rasach.jpg

Plánování takovéto cesty však vyžadovalo mnohaměsíční předstih a řadu předstupňů. První bylo oznámení v práci, přičemž jste dostali papír s pěti kolonkami, kde bylo nutno získat razítko a podpis pěti činovníků. Tuším, že tam bylo místo pro souhlas vedoucího pracoviště a snad i jeho nadřízeného, dále ROH, SSM, KSČ a to přesto, že jsem měla co do činění pouze s ROH a to hodně vzácně. Příslušní úředníci často nebyli na svém pracovišti nebo neměli příslušná razítka, případně podmiňovali svůj souhlas dalšími prohlášeními, jež bylo nutno ověřit atd. Práce na několik měsíců. Teprve poté bylo možno žádat o tzv. výjezdní doložku a odpuštění devizového příslibu, neboť pokud vás zvali příbuzní, pak vám stát nemusel dávat žádné valuty. Ty jste si museli sehnat sami a v té době to jinak než na černém trhu ani nešlo. To opět trvalo nějaký čas. Teprve s výjezdní doložkou jste se mohli dostavit na příslušná velvyslanectví se žádostí o víza.

Nejlevnější bylo cestovat vlakem a v noci, takže jsem potřebovala tranzit přes Německo a samozřejmě vízum do Francie. Tam jsem totiž měla vícero známých emigrantů, ke kterým mě to táhlo nejvíce. Jedna země opět jeden měsíc než vám dala příslušné vízum, samozřejmě s předpokladem, že pas už dávno máte. Pak teprve bylo možno jít na nádraží a zakoupit jízdenku, jejíž vystavení ale opět trvalo další měsíc. Tak se tedy stalo, že jsem sice stihla získat jízdenku tam, ale nestihlo se vystavení jízdenky nazpět. Měli mi ji poslat na adresu příslušného kamaráda od pera, francouzského lékaře Daniela Sattlera.

Sladký byl pobyt ve Francii i návštěva přátel, leč pobyt pomalu končil a jízdenka nikde. V té době jsem ještě netušila, že dotyčný lékař je členem UEMCT – Evropské university TČM a ta jednou za pět let pořádá seminář, na který si každý platící student může zadarmo přivést kamaráda. Kamarád mi tuto možnost nabídl a já s nadšením souhlasila. Daniel mi zároveň nabídl přespání v jeho stodole, což mi nečinilo obtíže, neb jsem cestovala se spacákem i karimatkou včetně konzerv a knackebrotů. Můj luxusní plat v té době totiž činil necelých tři tisíce Kčs měsíčně, s čímž si bylo možno ve Francii zakoupit tak pár slušných obědů, ale už nic víc.

Setkání s kamarádem od pera bylo bouřlivé, neboť jsme se do té doby nikdy neviděli, ale naštěstí jsme si hned padli do noty kvůli společným zájmům i dopisování v minulosti. Ze stodoly se vyklubala luxusní hacienda i s postelí, peřinami a sociálním zázemím, takže žádné seno! Vzhledem k tomu, že už byl říjen, to bylo velmi příjemné.

První setkání s profesorem Leungem

Pět dní jsme jezdili z vísky do Štrasburku, kde se konal seminář, naštěstí cesta nebyla dlouha. Oběd jsme si vždy ohřáli na plynovém vařiči v zavazadlovém prostoru auta a ze společných zásob. Seminář se konal v budově Evropského parlamentu a měl 800 účastníků.

Spočíval v promítání videokazet profesora Leung Kok Yuena s doprovodným výkladem jeho dlouholetých žáků. Pro mě to bylo fascinující.

Nic nevadilo, že jsem části výrazů vůbec nerozuměla, protože byly v čínštině a Francouzi je přejímali se svým krásným přízvukem. I tak jsem pochopila existenci rozsáhlých souvislostí v rámci filosofie čínské medicíny a spojitostí s nemocemi.

leung-kok-yuen-bendova-cizek.jpg

Na místě jsem se do tradiční čínské medicíny zamilovala. To je to, co chci dělat. Takto chci dávat lidi dohromady.

Osobnost profesora Leunga

Jeho laskavá důstojnost a pokora s jakou podával své znalosti mi dovolily zahlédnout harmonii filozofie jeho léčení a snad i něco jako tresť moudrosti života.

Svůj výklad nemocí prokládal citacemi z knihy Proměn, se kterou jsem měla skvělé zkušenosti ze samizdatu. Předpokládala jsem, že se mi brzy podaří čínskou medicínu studovat.

leung-picard.jpg

Ředitele UEMTC pana Michela Picarda jsem totiž obléhala tak dlouho, až mi dal své slovo, že přijedou do Prahy a budou zde vyučovat.

Počátkem listopadu 1987 jsem se vrátila z Francie s obdivem k čínské medicíně, což jsem sdílela se všemi ochotnými naslouchat a hlavně s Míšou Lidickou, zakladatelkou dětské akupunktury v Československu a mou nejbližší kamarádkou.

Začala poměrně intenzivní korespondence trvající dva roky, na kterou zpočátku nikdo neodpovídal, a pokud, tak sporadicky a vyhýbavě. Rozumějte, francouzština je řeč diplomatická, dopisy musíte prokládat uctivými výrazy, kterými jsem samozřejmě nešetřila. Nicméně postupem doby se můj tón zostřoval, jak narůstalo mé rozhořčení. Hlavní námitka ze strany UEMTC byla totiž politická, vyjadřovali obavu z komunistické policie a marně jsem jim vyvracela představy, že v Praze budou sledováni nebo vyslýcháni či dokonce vězněni. Konečně došlo v roce 1989 k pádu režimu a mé prosby byly vyslyšeny.

V srpnu 1990 přijel pan Picard do Prahy na dojednání podrobností. 

V té době jsem pracovala v Motole (jako sekundární lékař), kde sídlila dnes 2. LF a tím pádem i přednáškové sály. Koruna v té době nebyla směnitelná a budiž čest francouzským lektorům, že byli ochotni jezdit nám přednášet bez běžného honoráře. Tuto situaci jsme kompenzovali nejlepšími dostupnými hotely, všeobecnou péčí a vozením po památkách, včetně darů českých zemí, broušeným sklem, keramikou, nejrůznějším kuchyňským vybavením a podle toho, co který lektor zrovna potřeboval a co jsme mu viděli na očích, že by mu udělalo radost.

První seminář

Na podzim 1990 bylo krátce po revoluci a stále ještě fungovala řada samizdatových časopisů z minulosti, kam se mi podařilo umístit odstaveček o cyklu přednášek o čínské medicíně od listopadu 1990.

Byla to doba hladu po informacích, protože do té doby se u nás spousta témat vůbec nerozvíjela a pokud, tak jedině v podzemí – undergroundu. Tím si vysvětluji, že na tento první seminář dorazilo přes 300 studentů! 

studenti-90leta

Tento vůbec první seminář o čínské medicíně byl poněkud turbulentní, neboť kolega pana Picarda, který přijel přednášet, se stal ve svém luxusním hotelu obětí tzv. „uspávaček" a musel být v průběhu semináře hospitalizován v Motole pro otravu a já jsem ho tam doprovázela. Během tohoto intermezza byla přímo na semináři založena Československá SinoBiologická společnost a já jsem byla v nepřítomnosti zvolena její předsedkyní, což navrhly MUDr. M. Lidická a MUDr. H. Jírová, mé nejbližší spolupracovnice. Po mém návratu už to byla hotová věc a nemělo smysl se tomu bránit.

Zakládajícími členy Československé SinoBiologické společnosti byli: MUDr. Ludmila Bendová, MUDr. Michaela Lidická, MUDr. Helena Jírová, Boris David a Vladimír Lorenc.

Organizovat v této době seminář vedle běžného zatížení plným úvazkem i rodinou nebylo jednoduché. Francouzská škola trvala na nejlepších překladatelích, systému sluchátek, velkém sálu, luxusních hotelech atd. Celý obor čínské medicíny byl v ČR nový, bylo třeba vymýšlet názvosloví, překlady čínských termínů a od začátku jsme měli ohromné štěstí v osobě paní PhDr. Ludmily Karlachové, která nám zůstala věrná až do dnešních dnů, za což je třeba jí vyslovit velký dík. Až po dalších osmi letech jsme získali i spolupráci Mgr. Vladimíra Anda, PhD., který se stal doslova andělem čínské medicíny a prvním překladatelem čínských profesorů, se kterými jsme posléze navázali další spolupráci.

Obrázek14.jpg

Boj o život

První roky čínské medicíny v Československu byly hodně dramatické.

Před druhým seminářem dne 21. 1. 1991 jsem byla v prostorách nemocnice napadena psychopatem, který mi zasadil mnohočetné rány loveckým nožem. Kupodivu mě neusmrtil, neboť si ke svému činu vybral podlaží těsně před dveřmi dětské resuscitace, kde jsem byla prakticky okamžitě ošetřena. Bylo mi zasazeno 20 ran, většina do břicha, z čehož čtyři byly bezprostředně smrtelné.

Ošetření vyžadovalo přítomnost čtyř specialistů, kteří se shodou okolností zrovna nacházeli poblíž místa neštěstí. Došlo k vykrvácení, operace trvala 11 hodin, byla následována septickým stavem, rozpadem ran na břiše a dalšími komplikacemi.

Šlo o život.

Někdy v průběhu příprav na operaci nebyla známa moje krevní skupina. Ležela jsem v bezvědomí a kolem mě se dohadovaly sestry a lékaři. Najednou jsem ožila, sdělila jim svou krevní skupinu a promptně opět omdlela. Klasický příklad duše jater chun, která bděla nad mým osudem podobně jako všichni dobří andělé, kterým jsem v tu dobu přidělala tolik práce!

Přes peripetie těžkého stavu mezi životem a smrtí jsem se ze všeho dostala po tříměsíční hospitalizaci. Následně jsem vyzkoušela všechny metody terapie čínské medicíny sama na sobě. Západní medicíně vděčím za život, čínské za jeho kvalitu.

„Moje milá,

tak se nám rok s rokem sešel a planeta Země to kolem Slunce opět zvládla. Letos pro tebe už po třicáté.

Tvému narození předcházela neuvěřitelná cesta Lídy Bendové do Francie, tehdy koncem éry byrokratického socialismu. Lída se v podstatě omylem ocitla uprostřed přednášky o základech čínské medicíny. Nebo jak to vlastně bylo?

Jisté je, že v listopadu 1990 proběhl v Městské knihovně v Praze první seminář tradiční čínské medicíny u nás. Od té doby se díky neúnavné práci Lídy a jejich kolegů  podařilo vychovat tebe – 1. školu tradiční čínské medicíny – TČM®.

První roky byly náročné a hektické zejména pro Lídu. Během těchto let se v podstatě znovu narodila, přišla o drahou kolegyni, opustili ji někteří přátelé…  A tobě se přes to všechno dařilo. Nakonec i tvé zakladatelce.

Jak to v životě bývá, dospěla jsi. V některých ohledech se ještě pořád hledáš. Je před tebou spousta dobré práce, radosti i starostí.

Lídinu práci nyní zastává odhadem 10 kvalitních lidí (jak to mohla celé ty roky zvládat sama?). Jsem si jistý, že tě čeká skvělá budoucnost a minimálně ještě dalších třicet let.

Všechno nejlepší ke třicátým narozeninám, drahá.“

přeje Bc. Aleš Kocian

Jak pokračoval život ve škole dál?

Z dramatických a tragických událostí vyšla Lída Bendová silnější (i díky profesoru Leungovi a čínské medicíně) a mohla tak budovat systematické vzdělávání v tradiční čínské medicíně.

Čťete dál →