Překlad životopisu profesora Leunga Kok Yuena
„Moje příjmení je Leung, mé jméno je Kokyuen (v mandarinštině Liang Juexuan). Mé klanové jméno je Jia De. Poslední dobou jsem přijal přezdívku ‚Hloupý učenec ze západního lesa‘ (Xi Lin Yu Shi).
Narodil jsem se v prvních letech Republiky, v roce 59 (ren xu) lunárního kalendáře, v přestupném letním měsíci, v zemi mých předků v okrsku Shun De provincie Guang Dong.
Moje rodina patřila mezi ty, kde se povolání lékaře dědí z otce na syna (qi bo shu). Můj otec se jmenoval Ridong. Když byl v nejlepších letech, byl jmenován do funkce úředníka a musel se zabývat správními záležitostmi v provincii Guang Dong. Zpočátku nechtěl tuto funkci přijmout. Potom mu lidé připomněli příklad svatého Zhonga, který vykonával funkci prefekta v Chang Sha. Takže otec vykonával různé úřednické funkce na několika místech po dobu více než deseti let. Byl čestný a laskavý, a utrácel svůj příjem na záchranu vdov a sirotků, takže rodina se občas dostávala do finanční tísně. Na sklonku života se opět začal věnovat profesi svých předků. Otevřel si soukromou školu v Hong Kongu. Mimo jiné předával své znalosti, zděděné po předcích, svým dětem a synovcům. Rád citoval doporučení velkého státního ministra Fana (Fan Xiangguo), který říkal: ‚Pokud si hodnotný člověk nepřeje sloužit jako dobrý ministr, měl by se stát dobrým lékařem'.
Já (v původním čínském textu stojí: Kokyuen) jsem syn Zhang Fent, konkubíny mého otce. Narodil jsem se jako jedenácté dítě. Mám celkem šestnáct bratrů. Můj druhý nejstarší bratr Juesi studoval v Japonsku. Dosáhl titulu doktora medicíny v oboru západní medicíny. Potom odešel do Číny, aby zde sloužil své vlasti. V době čínsko-japonské války se věnoval ošetřování zraněných a léčení nemocných. Vzal si své poslání tak k srdci, že úplně zapomněl na sebe, a obětoval svůj život – zemřel v důsledku přepracování. Národ tak ztratil velmi cenného a talentovaného člověka. Lidé, kteří jej znali, pro něj velmi truchlili a velmi jej obdivovali. Mí ostatní bratři neprojevili žádnou náklonnost k lékařství, protože medicínská praxe nemusí nutně přitahovat každého. V důsledku toho jsem jediný, kdo pokračuje v povolání mého otce.
Když mi bylo 9 let, začal jsem nahlas recitovat rýmované recepty vyplývající z Su wen ling shu, abych se je naučil nazpaměť.
Když mi bylo 11 let, recitoval jsem nazpaměť dvě knihy od Zhongjinga zepředu i zezadu, aniž bych cokoli vynechal. Můj otec mi dal za odměnu dvacet zlatých.
Když mi bylo 16 let, doprovázel jsem na svátek Čistého světla (Qing ming) svoji matku do její rodné vesnice, protože tam chtěla navštívit hrob svých předků. Sousedé se z klepů doslechli, že mám hluboké znalosti medicíny (Mai li, doslova: teorie pulsu), a vyhledali mě. Ve vesnici bylo jedno nemocné dítě, které trpělo velmi vážnou formou břišní plynatosti. Několik lékařů na něm již vyzkoušelo své umění, ale marně. Dítě stále více sláblo. Jeho otec mě osobně navštívil a požádal mě o pomoc. Poté, co jsem dítě vyšetřil, konstatoval jsem, že nemoc je aktivní ve vyčerpaném těle. Proto jsem etapu po etapě aplikoval metodu, která měla nejprve zaútočit na nemoc a potom obnovit energii. Použil jsem recept wang qingren, který je zaměřen na odstranění stagnace. Jeden jediný odvar z přípravku postačil na navození žádoucího účinku. Nemoc byla postupně odstraněna.
Bylo to pro mě něco jako zkouška, a od té doby moje reputace rostla. Začali mi pochvalně říkat „Paprička", což mělo znamenat, že jsem sice mladý, ale velmi schopný.
Když mi bylo 19, skončila má učednická léta. Jeden přítel mého otce, strýček Zheng, otevřel hospic za účelem distribuce léčiv a zajištění lékařské péče pro chudé. Svěřil mi tam ordinaci. Můj smysl pro povinnost mi nedovolil tento úkol odmítnout.
Tato zkušenost bohužel trvala pouze půl roku, protože Japonci vtrhli na jih země a rozpoutali ozbrojený konflikt. Boje měly za následek mnoho raněných po celé zemi. S plným odhodláním jsem se věnoval záchraně lidí na bitevních polích, staral jsem se o raněné a poskytoval první pomoc.
Po ukončení bojů byly stále více znát devastující následky války. Došlo to až tak daleko, že jsem se musel navíc začít zabývat obchodem. Zjistil jsem, že pro obchod nemám talent, a že je to pro mne jen provizorní prostředek k přežití. Pokaždé, když jsem si něco našetřil, utratil jsem to za konzultaci u některého výborného lékaře, abych se stal jeho žákem a prohloubil si znalosti.
Čas plynul. Ve věku, kdy má učenec nastoupit do nějaké veřejné funkce Zan Guan, napsal na mne jeden významný člověk oslavnou báseň, a jeden přítel mi představil Huixian, dívku z rodiny Ye. Byla tak krásná, jako jarní květina, jako podzimní luna.
Když mi bylo 25 let, rozhodli jsme se v druhém jarním měsíci oslavit naši svatbu, abychom spojili svá srdce. Další rok se nám narodila naše nejstarší dcera. Můj otec dal své vnučce jméno Xianghua (Voňavá květina), čímž chtěl zdůraznit, že se jedná o první dítě naší rodiny, které se narodilo v Hong Kongu.
Jak plynul čas, stávala se situace v zemi stále nestabilnější. V roce 1949 západního kalendáře, který byl přijat jako kalendář oficiální, došlo v hlavním městě ke státnímu převratu, jak politickému, tak vojenskému. Mému otci bylo v té době 78 let. Jednoho večera na počátku zimy zemřel stářím v premisách své soukromé školy v Hong Kongu, kde praktikoval medicínu téměř třicet let. Pacienti se shromažďovali před domem a plakali nad ztrátou lékaře, kterého považovali za rovného Chang Shaovi.
Nejdříve jsem proléval krvavé slzy nad ztrátou otce, ale pak jsem si vzpomněl, jak na mě naléhal, abych pokračoval v povolání svých předků. Tehdy jsem pochopil, že mám zanechat obchodní činnosti (tao zhu) a pokračovat po svém otci v ordinování na jeho škole. O několik let později se mi narodili dva synové, Čungkuo a Čungčcheng, a poté má poslední dcera Kchanning. Když počítám dohromady chlapce a děvčata, mám celkem čtyři děti. V současné době mají všechny své vlastní rodiny. Jsem teď spokojený a usmívám se jako dědeček, který tráví čas se svými vnoučaty. Vděčně přijímám tyto dary života.
V tradiční čínské medicíně mají akupunktura a moxování (zhengjiu) prvořadé místo. Byly popsány již velmi dávno v různých klasických knihách, jako například Neijing a Nanjing. Lékaři následujících generací smysl těchto knih různě komentovali a interpretovali, což vedlo k vytvoření protichůdných a mylných názorů. Takto vznikají výklady založené na textu vytrženém z kontextu, nebo vypracování nových interpretací. Každá z nich obhajuje podivné znalosti, předává v důvěrnosti tajné techniky.
Sloužil jsem několika mistrům. Mohl jsem tak diskrétně pozorovat všechna jejich tajemství. Poté, co jsem asimiloval heterodoxní učení, vrátil jsem se posléze k učení ortodoxnímu. Také jsem se vždy snažil o rozšíření mých duchovních znalostí. Tak jsem se začal zabývat soustavným studiem děl pojednávajících o konfucianismu, budhismu, taoismu. Tato četba mi často umožnila přístup k novým pochopením.
Ctím Konfucia a Mencia, snažím se tedy být prodchnut jejich učením týkajícím se morálky (lixin). Podrobuji se Velkému vozu (Mahájaně – v budhismu), chci také prozkoumat Pravou podstatu věcí (zhenru).
A především nejvíce ctím učení Lao´c a Čuang´c, kteří jsou schopni vysvětlit tajné mechanismy tchajťi - velké jednoty. Přirovnávají lidské tělo k mikrokosmu. Je pravda, že jejich učení je schopno navýšit a osvětlit nádherné pravdy ve studiu medicíny. Každá věda musí vycházet z přírodních zákonů, které řídí Vesmír.
Blahodárné účinky medicíny pro lidstvo jsou obrovské. Ale bohužel je na světě příliš velký počet lidí, kteří trpí různými chorobami. Ach! Kéž by mezi námi stále ještě byl Pienčchue! Dnes se musíme spoléhat na obyčejné lidi. Mezi nimi není dost tisícirukých milosrdných. Za starých časů všichni mudrci měli za úkol vychovávat a vzdělávat talentované lidi. Tato myšlenka žila i kdesi hluboko ve mně. Proto jsem se ze všech sil snažil tento úkol naplnit.
Hong Kong má statut města již téměř sto let. Ale ještě nedávno nebyla akupunktura a moxování součástí učebních programů zdejších institutů čínské medicíny. Bylo to způsobeno přítomností podivných kursů, které se nahodile překrývaly ve studijních programech. Bylo těžké přijmout homogenní studijní plán. Tato situace trvala až do roku 1951, kdy jsem byl vyzván, abych zorganizoval kurs akupunktury a moxování v rámci hlavního studia na Moderním institutu čínské medicíny. Opíraje se o ortodoxní staré teorie, nabídl jsem jejich moderní aplikace. Moji kolegové to velmi ocenili. Následně se na mne obrátily i další instituty a svěřily mi další kursy. Tak jsem postupně po několik let kumuloval vedení kateder akupunktury a moxování na mnoha institucích.
V roce 1953 založila známá osobnost světa medicíny, pan Čchen, Odborný institut akupunktury a moxování. Sdružoval deset profesorů – specialistů z různých oborů medicíny, a jeho cílem bylo poskytovat integrované studium. V následujícím roce jsem byl zvolen profesorem s titulem hlavního přednášejícího. Nedlouho nato jsem byl pověřen vedením administrativních záležitostí školy. Po více než deset let se moji žáci počítali na stovky, na tisíce.
V roce 1954 otevřela své brány Akademie akupunktury a moxování (zhen jiu xue hui). Už na začátku měla více než sto členů. Už při samém jejím založení mě její členové zvolili za předsedu. Následně počet jejích členů neustále stoupal. Při každoročních volbách jsem byl vždy znovu zvolen, a to trvalo 15 let. Akademie pravidelně vydávala svůj časopis, účastnila se místní zdravotní osvěty a organizovala měsíční semináře. Já sám jsem byl hlavním organizátorem těchto aktivit.
V nepřetržitém proudu ke mně přicházeli cizinci, kteří stáli o vzdělání v oblasti akupunktury a moxování a chtěli se u mě učit. Z tohoto důvodu jsem obdržel čestné tituly od různých lékařských asociací cizích zemí z nichž mohu uvést: Velkou Británii, Spojené státy americké, Francii, Německo, Japonsko, Argentinu a Nový Zéland. Navíc Akademie organizovala někdy skupinové návštěvy v zahraničí, aby šířila své učení.
Kvůli všem těmto funkcím jsem byl velmi často zván na rozmanité společenské akce, když už jsem byl beztak přetížen ordinováním a vyučováním. Rok od roku, jak jsem se snažil dostát těmto obtížným úkolům, jsem cítil, jak se můj duch pozvolna unavuje. Jednoho dne jsem chytil nějakou nepříliš vážnou nemoc. V období rekonvalescence jsem se pustil do prohlubování studia vzniku nemocí podle teorií Neijing a zakrátko jsem je asimiloval".
梁觉玄
Leung Kok Yuen
Překlad: Mgr. Vladimír Ando, PhD.
Úvod / Naši učitelé / Leung Kok Yuen
Leung Kok Yuen
(* 1922 – † 2013)
Pocházel ze starobylé jihočínské lékařské rodiny, ve které se poznatky čínské medicíny předávaly z generace na generaci již od dob dynastie Ming. Pan profesor byl zosobněním čínského vzdělance, jemuž bylo vlastní nejen hluboké porozumění hlavnímu oboru – čínské medicíně, ale i zájem o básnictví, taoismus, konfuciánství a budhismus. Stal se jedním z prvních Číňanů, který propagoval tradiční čínskou medicínu na Západě.
Profesor Leung Kok Yuen se narodil v distriktu Shunde v provincii Guandonge. Pochází ze starobylé jihočínské lékařské rodiny, ve které se poznatky čínské medicíny předávaly z generace na generaci již od doby dynastie Ming.
Díky ohromnému množství nabytých znalostí a tradičnímu způsobu vzdělávání byl pan profesor zosobněním čínského vzdělance, jemuž bylo vlastní nejen hluboké porozumění hlavnímu oboru – čínské medicíně, ale i zájem o básnictví, taoismus, konfuciánství a budhismus.
Pan profesor byl deset let ředitelem Hongkongského institutu tradiční čínské medicíny. V Hong Kongu se seznámil Michelem Picardem, který ho pozval učit tradiční čínskou medicínu do Francie. Leung Kok Yuen se tak stal jedním z prvních Číňanů, který propagoval tradiční čínskou medicínu na Západě.
Jeho životopis je psán starými čínskými znaky a ve verších. Proto byl jeho překlad nelehkým údělem. V textu se vyskytují některé termíny v přepisu pinyin. Životopis, vydaný původně v roce 1982, mapuje jeho život od dětství až do doby, kdy začal pravidelně vyučovat na Evropské univerzitě čínské medicíny ve Francii.
Pan profesor uznával starověké členění, kde za kořeny (本 ben) znalostí byla považována etiologie i patogeneze nemocí (病因 bingyin, 病 bingji) a metody vyšetřování (诊断 zhenduan), z jejichž osvojení vyvěrají vrcholové (标 biao) znalosti spočívající v klasifikaci příznaků nemocí (辩 bianzheng) a výběru konkrétní léčebné metody a směsí (治 zhifa).
Překlad životopisu profesora Leunga Kok Yuena
„Moje příjmení je Leung, mé jméno je Kokyuen (v mandarinštině Liang Juexuan). Mé klanové jméno je Jia De. Poslední dobou jsem přijal přezdívku ‚Hloupý učenec ze západního lesa‘ (Xi Lin Yu Shi).
Narodil jsem se v prvních letech Republiky, v roce 59 (ren xu) lunárního kalendáře, v přestupném letním měsíci, v zemi mých předků v okrsku Shun De provincie Guang Dong.
Moje rodina patřila mezi ty, kde se povolání lékaře dědí z otce na syna (qi bo shu). Můj otec se jmenoval Ridong. Když byl v nejlepších letech, byl jmenován do funkce úředníka a musel se zabývat správními záležitostmi v provincii Guang Dong. Zpočátku nechtěl tuto funkci přijmout. Potom mu lidé připomněli příklad svatého Zhonga, který vykonával funkci prefekta v Chang Sha. Takže otec vykonával různé úřednické funkce na několika místech po dobu více než deseti let. Byl čestný a laskavý, a utrácel svůj příjem na záchranu vdov a sirotků, takže rodina se občas dostávala do finanční tísně. Na sklonku života se opět začal věnovat profesi svých předků. Otevřel si soukromou školu v Hong Kongu. Mimo jiné předával své znalosti, zděděné po předcích, svým dětem a synovcům. Rád citoval doporučení velkého státního ministra Fana (Fan Xiangguo), který říkal: ‚Pokud si hodnotný člověk nepřeje sloužit jako dobrý ministr, měl by se stát dobrým lékařem'.
Já (v původním čínském textu stojí: Kokyuen) jsem syn Zhang Fent, konkubíny mého otce. Narodil jsem se jako jedenácté dítě. Mám celkem šestnáct bratrů. Můj druhý nejstarší bratr Juesi studoval v Japonsku. Dosáhl titulu doktora medicíny v oboru západní medicíny. Potom odešel do Číny, aby zde sloužil své vlasti. V době čínsko-japonské války se věnoval ošetřování zraněných a léčení nemocných. Vzal si své poslání tak k srdci, že úplně zapomněl na sebe, a obětoval svůj život – zemřel v důsledku přepracování. Národ tak ztratil velmi cenného a talentovaného člověka. Lidé, kteří jej znali, pro něj velmi truchlili a velmi jej obdivovali. Mí ostatní bratři neprojevili žádnou náklonnost k lékařství, protože medicínská praxe nemusí nutně přitahovat každého. V důsledku toho jsem jediný, kdo pokračuje v povolání mého otce.
Když mi bylo 9 let, začal jsem nahlas recitovat rýmované recepty vyplývající z Su wen ling shu, abych se je naučil nazpaměť.
Když mi bylo 11 let, recitoval jsem nazpaměť dvě knihy od Zhongjinga zepředu i zezadu, aniž bych cokoli vynechal. Můj otec mi dal za odměnu dvacet zlatých.
Když mi bylo 16 let, doprovázel jsem na svátek Čistého světla (Qing ming) svoji matku do její rodné vesnice, protože tam chtěla navštívit hrob svých předků. Sousedé se z klepů doslechli, že mám hluboké znalosti medicíny (Mai li, doslova: teorie pulsu), a vyhledali mě. Ve vesnici bylo jedno nemocné dítě, které trpělo velmi vážnou formou břišní plynatosti. Několik lékařů na něm již vyzkoušelo své umění, ale marně. Dítě stále více sláblo. Jeho otec mě osobně navštívil a požádal mě o pomoc. Poté, co jsem dítě vyšetřil, konstatoval jsem, že nemoc je aktivní ve vyčerpaném těle. Proto jsem etapu po etapě aplikoval metodu, která měla nejprve zaútočit na nemoc a potom obnovit energii. Použil jsem recept wang qingren, který je zaměřen na odstranění stagnace. Jeden jediný odvar z přípravku postačil na navození žádoucího účinku. Nemoc byla postupně odstraněna.
Bylo to pro mě něco jako zkouška, a od té doby moje reputace rostla. Začali mi pochvalně říkat „Paprička", což mělo znamenat, že jsem sice mladý, ale velmi schopný.
Když mi bylo 19, skončila má učednická léta. Jeden přítel mého otce, strýček Zheng, otevřel hospic za účelem distribuce léčiv a zajištění lékařské péče pro chudé. Svěřil mi tam ordinaci. Můj smysl pro povinnost mi nedovolil tento úkol odmítnout.
Tato zkušenost bohužel trvala pouze půl roku, protože Japonci vtrhli na jih země a rozpoutali ozbrojený konflikt. Boje měly za následek mnoho raněných po celé zemi. S plným odhodláním jsem se věnoval záchraně lidí na bitevních polích, staral jsem se o raněné a poskytoval první pomoc.
Po ukončení bojů byly stále více znát devastující následky války. Došlo to až tak daleko, že jsem se musel navíc začít zabývat obchodem. Zjistil jsem, že pro obchod nemám talent, a že je to pro mne jen provizorní prostředek k přežití. Pokaždé, když jsem si něco našetřil, utratil jsem to za konzultaci u některého výborného lékaře, abych se stal jeho žákem a prohloubil si znalosti.
Čas plynul. Ve věku, kdy má učenec nastoupit do nějaké veřejné funkce Zan Guan, napsal na mne jeden významný člověk oslavnou báseň, a jeden přítel mi představil Huixian, dívku z rodiny Ye. Byla tak krásná, jako jarní květina, jako podzimní luna.
Když mi bylo 25 let, rozhodli jsme se v druhém jarním měsíci oslavit naši svatbu, abychom spojili svá srdce. Další rok se nám narodila naše nejstarší dcera. Můj otec dal své vnučce jméno Xianghua (Voňavá květina), čímž chtěl zdůraznit, že se jedná o první dítě naší rodiny, které se narodilo v Hong Kongu.
Jak plynul čas, stávala se situace v zemi stále nestabilnější. V roce 1949 západního kalendáře, který byl přijat jako kalendář oficiální, došlo v hlavním městě ke státnímu převratu, jak politickému, tak vojenskému. Mému otci bylo v té době 78 let. Jednoho večera na počátku zimy zemřel stářím v premisách své soukromé školy v Hong Kongu, kde praktikoval medicínu téměř třicet let. Pacienti se shromažďovali před domem a plakali nad ztrátou lékaře, kterého považovali za rovného Chang Shaovi.
Nejdříve jsem proléval krvavé slzy nad ztrátou otce, ale pak jsem si vzpomněl, jak na mě naléhal, abych pokračoval v povolání svých předků. Tehdy jsem pochopil, že mám zanechat obchodní činnosti (tao zhu) a pokračovat po svém otci v ordinování na jeho škole. O několik let později se mi narodili dva synové, Čungkuo a Čungčcheng, a poté má poslední dcera Kchanning. Když počítám dohromady chlapce a děvčata, mám celkem čtyři děti. V současné době mají všechny své vlastní rodiny. Jsem teď spokojený a usmívám se jako dědeček, který tráví čas se svými vnoučaty. Vděčně přijímám tyto dary života.
V tradiční čínské medicíně mají akupunktura a moxování (zhengjiu) prvořadé místo. Byly popsány již velmi dávno v různých klasických knihách, jako například Neijing a Nanjing. Lékaři následujících generací smysl těchto knih různě komentovali a interpretovali, což vedlo k vytvoření protichůdných a mylných názorů. Takto vznikají výklady založené na textu vytrženém z kontextu, nebo vypracování nových interpretací. Každá z nich obhajuje podivné znalosti, předává v důvěrnosti tajné techniky.
Sloužil jsem několika mistrům. Mohl jsem tak diskrétně pozorovat všechna jejich tajemství. Poté, co jsem asimiloval heterodoxní učení, vrátil jsem se posléze k učení ortodoxnímu. Také jsem se vždy snažil o rozšíření mých duchovních znalostí. Tak jsem se začal zabývat soustavným studiem děl pojednávajících o konfucianismu, budhismu, taoismu. Tato četba mi často umožnila přístup k novým pochopením.
Ctím Konfucia a Mencia, snažím se tedy být prodchnut jejich učením týkajícím se morálky (lixin). Podrobuji se Velkému vozu (Mahájaně – v budhismu), chci také prozkoumat Pravou podstatu věcí (zhenru).
A především nejvíce ctím učení Lao´c a Čuang´c, kteří jsou schopni vysvětlit tajné mechanismy tchajťi - velké jednoty. Přirovnávají lidské tělo k mikrokosmu. Je pravda, že jejich učení je schopno navýšit a osvětlit nádherné pravdy ve studiu medicíny. Každá věda musí vycházet z přírodních zákonů, které řídí Vesmír.
Blahodárné účinky medicíny pro lidstvo jsou obrovské. Ale bohužel je na světě příliš velký počet lidí, kteří trpí různými chorobami. Ach! Kéž by mezi námi stále ještě byl Pienčchue! Dnes se musíme spoléhat na obyčejné lidi. Mezi nimi není dost tisícirukých milosrdných. Za starých časů všichni mudrci měli za úkol vychovávat a vzdělávat talentované lidi. Tato myšlenka žila i kdesi hluboko ve mně. Proto jsem se ze všech sil snažil tento úkol naplnit.
Hong Kong má statut města již téměř sto let. Ale ještě nedávno nebyla akupunktura a moxování součástí učebních programů zdejších institutů čínské medicíny. Bylo to způsobeno přítomností podivných kursů, které se nahodile překrývaly ve studijních programech. Bylo těžké přijmout homogenní studijní plán. Tato situace trvala až do roku 1951, kdy jsem byl vyzván, abych zorganizoval kurs akupunktury a moxování v rámci hlavního studia na Moderním institutu čínské medicíny. Opíraje se o ortodoxní staré teorie, nabídl jsem jejich moderní aplikace. Moji kolegové to velmi ocenili. Následně se na mne obrátily i další instituty a svěřily mi další kursy. Tak jsem postupně po několik let kumuloval vedení kateder akupunktury a moxování na mnoha institucích.
V roce 1953 založila známá osobnost světa medicíny, pan Čchen, Odborný institut akupunktury a moxování. Sdružoval deset profesorů – specialistů z různých oborů medicíny, a jeho cílem bylo poskytovat integrované studium. V následujícím roce jsem byl zvolen profesorem s titulem hlavního přednášejícího. Nedlouho nato jsem byl pověřen vedením administrativních záležitostí školy. Po více než deset let se moji žáci počítali na stovky, na tisíce.
V roce 1954 otevřela své brány Akademie akupunktury a moxování (zhen jiu xue hui). Už na začátku měla více než sto členů. Už při samém jejím založení mě její členové zvolili za předsedu. Následně počet jejích členů neustále stoupal. Při každoročních volbách jsem byl vždy znovu zvolen, a to trvalo 15 let. Akademie pravidelně vydávala svůj časopis, účastnila se místní zdravotní osvěty a organizovala měsíční semináře. Já sám jsem byl hlavním organizátorem těchto aktivit.
V nepřetržitém proudu ke mně přicházeli cizinci, kteří stáli o vzdělání v oblasti akupunktury a moxování a chtěli se u mě učit. Z tohoto důvodu jsem obdržel čestné tituly od různých lékařských asociací cizích zemí z nichž mohu uvést: Velkou Británii, Spojené státy americké, Francii, Německo, Japonsko, Argentinu a Nový Zéland. Navíc Akademie organizovala někdy skupinové návštěvy v zahraničí, aby šířila své učení.
Kvůli všem těmto funkcím jsem byl velmi často zván na rozmanité společenské akce, když už jsem byl beztak přetížen ordinováním a vyučováním. Rok od roku, jak jsem se snažil dostát těmto obtížným úkolům, jsem cítil, jak se můj duch pozvolna unavuje. Jednoho dne jsem chytil nějakou nepříliš vážnou nemoc. V období rekonvalescence jsem se pustil do prohlubování studia vzniku nemocí podle teorií Neijing a zakrátko jsem je asimiloval".
梁觉玄
Leung Kok Yuen
Překlad: Mgr. Vladimír Ando, PhD.
Systém bylinných směsí profesora Leunga
Profesor Leung sestavil systém bylinných směsí na základě dlouholetých zkušeností s pacienty čínskými i západními. Leungův systém vytváří praktickou rukověť umožňující bez obav vstoupit do zákoutí a tajů čínské fytoterapie. Vlastní systém směsí je mimořádně mocným praktickým nástrojem pro ovlivnění nejrůznějších onemocnění. Zachovává si jednoduchost a srozumitelnost, a tak je zejména vhodný pro začátečníky a středně pokročilé v čínské medicíně. Zájemci díky systému seznámi se základními směsmi, se kterými pak mohou dále pracovat.
Při práci na tomto systému kladl pan profesor důraz na nejznámější předpisy, jejichž účinnost na západní populaci sám ověřil.
Složení směsí vychází z klasických odkazů a jen výjimečně prováděl výrazné změny. U několika předpisů pak modifikoval poměry jednotlivých složek či doplnil složení o jeden až dva produkty. Zásahy do klasických složení byly vedeny snahou po vyváženosti směsí a doplňování možných prázdnot, zejména jin (yīn, 阴), které však nejsou na úkor účinnosti.
Součástí systému označování formulí je i jejich kódovaní. Na první pohled je patrné, o jaký typ směsi se jedná. Písmnenné kódy a panem profesorem vytvořené čyřslabičné čínské názvy vyjadřují základní účinky směsi.
Toto dvojí označování srozumitelně doplňuje historické (tradiční) názvy směsí, které jsou pro začátečníky a lidi ze Západu obtížněji uchopitelné.
Pan profesor upravil směsi a vytvořil z nich systém po 30 letech studia a praxe, který více než dostatečně zaštítil svojí autoritou, neboť změny prováděl s hlubokým porozuměním čínské medicíně a specifickým potřebám lidí na Západě.
Jeho vnitřní přesvědčení se odrazilo i v jeho praxi, neboť vytvořil systém s minimálním užíváním produktů živočišného původu.
V současné době můžeme spoléhat i na prověření časem – jeho směsi se na Západě používají již přes 40 let.
Používání Leungových směsí je díky jasné syndromologii dobře srozumitelné. Dodávané formy směsí navíc umožňují držet je v příruční rezervě, nebo tzv. „domácí lékárně", aby byly v případě potřeby pohotově k dispozici.
Doporučení profesora Leunga
1. výživa
Upravte
svou výživu podle příslušných doporučení.
2. cvičení
Začněte
s čínskými cviky a přizpůsobte si je vlastním potřebám.
3. filosofie
Změňte
svou životní filozofii.
Jak změnit svou životní filozofii: